29. národní soutěž amatérské fotografie 2009


Fotografie, které letos posuzovala porota 29. ročníku národní soutěže amatérské fotografie, reprezentují vlastně vývoj v této oblasti v posledním roce.
Uvědomují si to všichni přihlášení autoři? Skoro bych řekla, že nikoliv. U vybraných autorů se projevuje snaha vyjádřit své vidění a sdělit svůj názor na určitou skutečnost, a jejich fotografie jsou i zajímavým dokumentem doby. V řadě případů však zaslané kolekce prozrazují bezradnost fotografa, který zkouší uspět se vším, co v uplynulém roce „vyrobil“ a výběr nechává na porotě. Neuvědomuje si tak, že jeho kvalitní fotografie pak působí dojmem náhodnosti, ve změti dalších, někdy o několik tříd horších, a devalvuje výsledky své práce. Stejně nepromyšleným dojmem působí digitálně upravované fotografie prozrazující často pouze to, že se autor naučil používat některé programy, ale nikoli je tvůrčím způsobem využívat. Přitom u úspěšných fotografů právě zásah do snímku znamená originalitu, vylučuje záměnu rukopisu a činí běžný print zvláštním artefaktem. Co pracně vyráběly generace fotografů speciálními metodami, pomůckami a fintami, dokáže počítačový program okamžitě a rychle. Navíc úpravy fotografií nejsou neměnné a jednou provždy dané, lze obměňovat, zdokonalovat nebo si stále něco vymýšlet. Kouzlo je ve spoustě možností. Rozhodující je idea téměř neomezená realitou, ve virtuální rovině jako by bylo možné skoro vše. Právě tato otevřenost nápadům, hra s možnostmi a výběrem z náhody je vysoce tvůrčí proces, náročný na představivost a fantazii. Možná skutečně potlačuje kouzlo fotografie jako zachycení okamžiku skutečnosti, prodloužení lidských očí a dokumentu reality, ale dává jí zase rozměry abstrakce, výtvarného využití barvy atd. Počítačově upravená fotografie je prostě existující oblastí tvorby, přibližuje se grafice, umožňuje přetvářet a tak naplňovat tvůrčí sny i bez výtvarného vzdělání.
Obecně však nezáleží vůbec na tom, jaký způsob autor použil – to je jeho volba. Není podstatné, jestli fotografuje digitálně či klasicky, jestli úpravy dělá ve fotokomoře nebo na počítači. Autorské dílo je to v každém případě. A právě v této souvislosti je třeba si uvědomit důležitou skutečnost, že dobrá fotografie vždy vzniká v hlavě autora. Pokud sám nemá jasno, co chtěl daným záběrem říci, ani nejsnaživější divák to tam nenajde. Snad všechny snímky se vyznačují radostí z fotoaparátu jako prostředku tvůrčího přístupu ke skutečnosti. Pokud však jde o fotografie posílané do soutěže, tedy určené minimálně k vystavení, je třeba uvažovat, zda jejich námět a zpracování říkají něco i divákovi, zda vznikly se schopností dívat se kolem sebe a zachytit to podstatné. A také něco k pouhému záznamu reality ze sebe přidat. Jen tehdy dílo vynikne nad ostatní a osloví. Každému se alespoň jednou může taková fotografie nebo i soubor fotografií podařit, ale je třeba vybírat, zamýšlet se nad vlastní tvorbou a hledat svá specifika, svůj rukopis. Autorská eliminace ve výběru zaslaných snímků by měla napomoci také tomu, aby se v nových ročnících neobjevovaly napodobené snímky z ročníků předchozích, ale ani ty úspěšné z jiných soutěží. Zajímavé by vedle osvědčených, často již „okoukaných“ námětů, bylo věnovat větší pozornost aktuálním problémům či proměnám doby. To by prospělo zvýšení atraktivnosti soutěže pro diváka a schopnosti výstavního celku přiblížit se současnosti. Vždyť právě přehlídky amatérské fotografie pořádané v minulosti, jsou dodnes zdrojem informací o životním stylu a pohledu na svět dané historické etapy.
S obdobnými problémy se potýká i soutěž fotoklubů. Zúčastnil se jich letos téměř rekordní počet a byly splněny zdánlivě náročné podmínky zpracování stejného tématu různými autory. I tady však často schází schopnost tvůrčí skupiny autorů se o tématu předem dohodnout, ideově ho vymezit a cíleně na něm pracovat, jak to naznačuje vítězná kolekce, nikoli jen ex post složit soubor z donesených fotografií členů. Vyznění klubových příspěvků také nesporně pomáhá i formální sjednocenost, která umocňuje myšlenku.
Potěšením z celku soutěže je letos velký počet účastníků, a to i v kategorii pro mladé, kde nechybí originalita a nápady. Celek výstavy jistě podpoří oblíbenost a prestiž amatérské fotografie. Opětovně je však třeba zdůraznit, že výrazné osobnosti a zajímavé fotografické projekty jsou i v tomto ročníku spíše výjimkou – jako již řadu let. Možná, že by tu prospělo více si nad fotografiemi povídat, rozebírat společně své cíle, představovat jednotlivé pohledy, úspěchy, ale i nedostatky a chyby. Ptát se a diskutovat. Setkání s porotou při zahájení výstavy k tomu bude první, avšak určitě ne poslední příležitostí…

VĚRA MATĚJŮ



Pomozte nám zlepšit náš web povolením cookies.