Šumperk 2012

INVENTURA

S.M.A.D. – Setkání mladých amatérských divadelníků – Dílna Šrámkova Písku
17. – 26. srpna 2012

Poprvé jsem se S.M.A.D.u účastnila v roce 1997, tedy ve třetím roce jeho novodobé historie. Odjížděla jsem z Prahy plná očekávání a nervozity. Jaké to bude? Co mě čeká? Co po nás lektor bude chtít? Přežiju to vůbec? Divadlo hraju, ale vůbec si nejsem jistá, jestli na to mám? A lidi? Zapadnu? Budu si s nimi rozumět? Co když to sakra nebude fungovat…? A jak to dopadne?

Hádáte správně a tenhle text je toho důkazem. Všechno proběhlo a dopadlo nadmíru dobře. S.M.A.D. mě uchvátil do svých spárů a nepustil. Stejně tak jako další, ať už se ocitli na postu frekventantů, lektorů nebo organizátorů. Pozitivní energie obsažená ve S.M.A.D.u se téměř dokáže zhmotnit před očima a Šumperk je ideální místo pro tenhle každoroční desetidenní zázrak.

Nic z toho by ale neexistovalo, nebýt:

Nebýt organizátorů – Položka, která za osmnáctiletou historii dílny naštěstí neprošla žádnou podstatnější změnou (možná až na pár šedivých vlasů, ale to je bez důkazu). Alena Crhová a Karel Tomas si sice občas mezi sebou vyměňují funkce, ale jsou pevným bodem, zázemím, ze kterého celá dílna vyrůstá. Málokdo si uvědomuje, že S.M.A.D. (stejně jako jiné přehlídky a dílny NIPOSu – Artama) není jen záležitostí těch několika viditelných dní, ale výsledkem celoroční práce.

Nebýt lektorů – Je jich za roky existence S.M.A.D.u mnoho a většina z nich se ráda a pravidelně na místo činu vrací. Pocházejí převážně z českých a slovenských luhů a hájů. Těch opravdu zahraničních se za dobu existence dílny vyskytlo nemnoho.

Letošní lektoři nabídli hodně zajímavých témat a pro hodně frekventantů bylo těžké rozhodnout se, ke komu se přihlásit. Nabídka byla opravdu pestrá:

Třída A – Krocení zlých žen – lektor Pavel Khek (divadelní režisér a pedagog, v současné době umělecký šéf Městského divadla v Mladé Boleslavi) přivezl k práci Shakespearovo Zkrocení zlé ženy.
Práce s náročným textem Shakespearovy hry, který se účastníci celý týden snažili poctivě analyzovat a rozkrýt, byla střídána energií nabitými pohybovými a hereckými cvičeními, zaměřenými na práci s tělem, hlasem, prostorem i hereckým partnerem. Náplň třídy byla hotovou smrští – pohybovou, výrazovou, vášnivou a také hodně otevřenou. Vznikl ucelený jevištní tvar, který byl natolik skutečným představením, že by mohl existovat i zcela samostatně.

Třída B – Rituální divadlo – lektor Juraj Benčík (slovenský mim a herec, režisér a scénárista) letos nabídl mnoho témat. Po jeho téměř dvouletém účinkování v Cirque du Soleil se i jeho lektorský potenciál značně rozšířil. Rituální divadlo se ukázalo jako nejlepší pro doplnění programové skladby celé dílny.
Frekventanti objevili, jak divadlo vzniká z rituálu, který sloužil dříve lidem k ovládnutí neznámých sil. Pracovali na objevování a sledování paralel mezi divadlem a rituály. Řešili, jak a zda vůbec je možné přenést rituál na jeviště. Kde jsou hranice – kde končí rituál a začíná stereotyp. Pomocí různých technik zdokonalovali sebe jako individualitu, ale i sebe v rámci skupiny. Objevovali svoje možnosti a hranice. Hodně pracovali v přírodě a s přírodou. Pro závěrečnou ukázku zvolili přírodní amfiteátr městského parku.

Třída C – Žena je nejlepší zbraň – lektor Petr Nůsek (choreograf, učitel a poradce dobových šermů a bojů, specialista na zbraně a zbroj, šermířský a herecký dubl ve filmu) vybral v tomto roce jako téma vše o umění boje žen, které stály z očí v oči nebezpečí, boji a válce.
Většina účastníků třídy nikdy dosud do styku se zbraní nepřišla. První dny byly již tradičně věnovány bezpečnosti práce a základům zacházení se zbraněmi. Ve chvíli, kdy frekventanti tyto základy zvládli, začali pracovat na hereckém výrazu. Postupně přibrali k meči i kord, fleret a pěstní souboj. Pak už byl jen krok k inscenování různých situací, vkládání bojových sekvencí a jejich varírování. Na závěrečnou prezentaci se připravovali i po stránce vizuální – specifické kostýmování dané tématem, které zahrnovalo nejen ženu se zbraněmi bojovníků, ale i zbraně specifické, jakými jsou jak její jazyk, tak zejména její půvaby. Tedy – místo brnění korzet a místo meče úsměv a svůdný pohled.

Třída F – Autorské divadlo (režijně-herecká dílna) – lektor Jozef Krasula (slovenský režisér a pedagog) připravil dílnu pod mottem „Žijeme v dobe, kedy sa môže stať všetko.“
Frekventanti dílny F měli za úkol si s sebou přivézt knihu nebo text, které by rádi inscenovali. Nakonec však z těchto textů nevyšli a pracovali hlavně s vlastními povídkami, které vyšly z jejich vlastního pera v průběhu dílny. V těchto textech pak hledali společné téma, kterým se pro ně nakonec stal „Existencionální exit“. S tímto tématem pak pracovali dál až k jevištnímu tvaru. Závěrečné představení bylo pak poskládáno z mozaiky mikrosituací, které nepostrádaly vtip ani velkou míru absurdity.

Třída G – Romantizmus (…a jeho jed v 21. storočí) – Cílem dílny lektora Patrika Lančariče (slovenský divadelní a filmový režisér, pedagog) bylo vytvořit inscenaci, která podá obraz o současných podobách romantismu v pravém slova smyslu.
Dílna byla aspoň zpočátku maximálně teoretická, frekventanti se nehnuli od stolu a zkoumali fenomén romantismu ze všech stran. Hledali cestu, jak sdělit svůj subjektivní pohled na romantismus, tak jak je obecně chápán (média, kýč, laciné romány) i tak, jak by měl být chápán – tedy jako individuální hluboký pocit každého člověka. Nedílnou součástí jejich bádání bylo i hledání odpovídající hudby, která nakonec umocnila výpověď závěrečného představení.

Třída O – Mlhu tvrdou tužkou – lektor Ondřej Lipovský (herec, režisér, scénograf) připravil jako náplň dílny Lafontaineovy bajky formou komedie dell`arte. Už první den však bylo jasné, že se účastníci třídy nakonec vydají jiným směrem. Původně plánované Lafontainovy bajky byly nahrazeny minipovídkami z knihy Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští… Václa Jamka (alias Eberhardta Hauptbahnhofa).
Na základě těchto textů frekventanti připravovali pohybové etudy a improvizace, ať už samostatné, nebo ve dvojicích. Hodně pracovali s konceptem „tady a teď“, vnímání sebe sama v rámci celku a objevování nových možností, jak pracovat se svým tělem. Snažili se definovat a zdůraznit rozdílnost atmosféry jednotlivých příběhů i menších celků v rámci příběhů. Ty pak převáděli do pohybu a každý se tak nakonec stal režisérem jedné části výsledného vizuálně – pohybového představení.

Nebýt frekventantů – Každý rok se S.M.A.D.u zúčastní něco kolem 70 mladých lidí. Mnozí sem stejně jako lektoři jezdí s železnou pravidelností. A to bez ohledu na věk, pohlaví nebo občanskou příslušnost k České či Slovenské republice. V diářích mají datum S.M.A.D.u zaškrtnuté už rok dopředu. Za ta léta prošlo šumperskými dílnami opravdu velké množství divadelníků. Amatérů i profíků, studentů uměleckých škol. A je jen málo těch, kteří se do Šumperku znovu nevrátili… když ne na celou dobu dílny, tak aspoň na skok, na večer, na den, na závěrečné prezentace. 

Nebýt prostoru – Prostorem pro pořádání dílen byl poměrně dlouho kulturní dům v Šumperku. Od roku 2004 máme k dispozici Šumperské Divadlo, kde se cítíme jako doma a všichni nám vycházejí vstříc a jednají s námi s úsměvem. Totéž platí i o Střední zdravotnické škole, kde zpravidla pracují dílny zaměřené na pohyb.

Nebýt bydlení – Kdysi dávno se bydlelo všude možně, ale nikdy ne tak pěkně, blízko a pohromadě jako na internátu Zdravotnické školy, kde vládne laskavou správcovskou rukou pan Štěpánek, který spolu se svojí paní a dalšími pracovníky neváhá vyhovět většině našich leckdy zvláštních požadavků (za ty zběsilejší jmenujme šicí stroj, kostru a zdravotnická nosítka), které úměrně vzrůstají s blížícími se závěrečnými prezentacemi.

Letos S.M.A.D. oslavil osmnácté narozeniny. Připisuji si šestnáctou čárku za účast. Už dlouho nejsem nervózní a vlastně ani neočekávám, protože vím. Bylo to letos zase skvělé. Přežila jsem, i když úměrně věku potřebuji víc dnů na dospání a odřeniny od jekoru (koberec na jevišti) zmizí až po pár týdnech. Deset dní nabitých společnou energií, divadlem, tvořením, hledáním a nacházením, přátelstvím a pocitem, že jsem přesně tam, kde mám být.

A otázky? Ty si kladu stejně jako před lety, ale jiné a většinou až cestou domů. Může tenhle zázrak trvat věčně? Najdou se i napřesrok peníze? Zachová nám město přízeň? Vidíme jen my ten přínos? To, že to zdaleka není jen o divadle?  To, že S.M.A.D. a záležitosti jemu podobné jsou hradbou proti lhostejnosti, že přinášejí pocit ukotvení ve světě? Existenci v širším kontextu?
Otevření a propojení. S jinými lidmi, městy, krajinami.
Bude S.M.A.D. 2013?

S použitím materiálů dílny sepsala: Kateřina Crhová

Pomozte nám zlepšit náš web povolením cookies.