Šumperk 2010
S.M.A.D. — SETKÁNÍ MLADÝCH AMATÉRSKÝCH DIVADELNÍKŮ
Dílna Šrámkova Písku — ŠUMPERK 2010
13. — 22. srpna 2010
S. M. A.D. (Setkání mladých amatérských divadelníků), anebo jak zjednodušeně říkáme my účastníci, Šumperk, je pro mě každoroční srdeční záležitostí. Je zvláštním místem, ve kterém na deset dní roce přestane existovat prostor a čas, tak je běžně vnímáme. Místem, kde je všechno možné. Místem, kam se my, předchozími ročníky poznamenaní, vracíme s pocitem blízkosti a radosti. Ti, kteří přijeli poprvé, s očekáváním. Šumperk je místem, které znovu do široka otevře naše oči, zavalené celoročními povinnostmi a rutinou. Jak při rozhovoru pro zpravodaj řekl lektor Václav Klemens: „ Je to jako vracet se do důvěrně známého pokojíčku.“ Nahlédněme tedy…
Herecká třída A, letos pod taktovkou režiséra a uměleckého šéfa ostravského Divadla loutek Václava Klemense, pro začátek dostala nelehký úkol, vypořádat se s Hamletovou promluvou k hercům. Úkol to byl svízelný, ale jak nám Václav s úsměvem prozradil… úkoly jednoduše nemůžou být lehké. To jsme ještě netušili, že nahlédneme do vnitřních hereckých technik podle metod Michaila Čechova, naplníme a osvojíme si prostor, pokusíme se aktivovat naše energetické středy, abychom nakonec zastavili „Na hlavní silnici“ od A. P. Čechova, se kterou strávíme nejen většinu dní, ale i nocí. Budeme s ní vstávat, obědvat i uléhat. Rádi, s nadšením a soustředěně.
Třída B Petera Palika, který je mimo jiné divadelní a umělecké aktivity hlavně dramaturgem Bábkového divadla v Žilině, se potýkala s Drevami na javisku. Její účastníci se do Šumperku dostavili s roztodivnými klacky, větvemi a jiným dřevěným příslušenstvím, se kterým se během dílny sžívali a učili zacházet. Potkávali jsme je omlácené a s modřinami, vyčerpané. Tvrdili ale, že si v podstatě jen hrají, osvojují si postupy při práci s předmětem a rozvíjejí tvořivé myšlení. Občas se hádali, kdo z nich je větší dřevo. Závěrečná prezentace ale ukázala, že se setkala skupina velmi talentovaných lidí, kteří pod Peterovým vedením dokázali z pár klacíků vytvořit pohádkový svět, který všechny diváky bez výjimky okouzlil.
Frekventanti třídy C filmového a divadelního boje pod velením choreografa, učitele a poradce dobových šermů a bojů Petra Nůska rozdávali, inkasovali a hráli zásahy pěstí, i zbraní. Učili se padat, krýt a značkovat. Nahlédli a odhalili některá tajemství divadelního a filmového boje, učili se správnému výrazu. V ulicích Šumperka vzbuzovali jisté napětí v řadách nedivadelního obyvatelstva, neboť při svých přesunech (ať už do tělocvičny, parku, nebo posilovny) s sebou nosili hrozivé zbraně (nikdo by neuvěřil, že většina z nich byla gumová anebo jiným způsobem neškodná) a to s bojovým výrazem, protože výraz „drsňáka“ prý dělá svoje.
Po tříleté odmlce mezi šumperské lektory zavítal Josef Krasula, režisér a spoluzakladatel Divadelného združenia v Partizánském. Vedl třídu F autorského divadla, jejíž účastníci si prošli rolemi dramaturgů, režisérů i herců. Postupně dohromady skládali celou (mini)inscenaci, inspirováni povídkami ruského spisovatele Arkádie Averčenka. Kromě plného tvůrčího nasazení, zvládli i klasický Jožův výlet směr Velké Losiny, papírny, koňský salám. I když v letošním složení Fka dominoval ženský element, pánové se nedali zahanbit, a přesilovku zvládli více než dobře. V závěrečné prezentaci překvapili nejen uceleným tvarem, ale i použitím živé hudby a nočníků, jako hlavních rekvizit.
Třída D, herce, režiséra a uměleckého šéfa divadla Rubín, Ondřeje Pavelky, který stejně tak jako Jožo zavítal na Šumperk po dlouhé době, měla v popisu letošní práce Čekání. Tento směr opravdu naplnila. Nejen čekáním, ale i očekáváním a nečekaností, abychom se nakonec my, diváci dočkali živé a akční prezentace. Ondra určitě nečekal, že v záplavě frekventantek se mu dostane pouze dvou mužů. Frekventanti nečekali, že čekání si prožijí až do opravdového vnitřního prožitku a jak těžké je najít srozumitelnou cestu, která bude pochopitelná jim všem, ale i divákům.
Teď znáte stálé obyvatele „pokojíčku“ Šumperk. Nemůžeme ale opominout ani ty, kteří nás přijeli navštívit a potěšit svými představeními, alias doplňkovým programem. Divadlo jednoho herce, Praha s Fantaziologií Václava Bejtlera, ukázkami profesionální kaskadérské práce pro film v podání členů agentury ARGO Tábor, představení Žalář vybrané ze Šrámkova Písku 2010 souboru Kühlschränke, Plzeň a dvě slovenská představení Divadelního souboru 10 v kruhu z Bánova s představením Zbitý pes a Divadla Šesť pé pri DZ Partizánske s Krajinou.
Pokaždé, když S. M. A.D. končí, si uvědomuji, že tohle moje srdeční místo bez prostoru a času je tvořeno spoustou drobných součástek, bez kterých by nebylo tím, čím je. Chci tedy poděkovat. Všem Vám, lektorům a frekventantům, kteří jste přijeli a udělali Šumperk tím, čím letos byl. Vám, kteří jste přijet nemohli, ale přesto jste v duchu byli s námi. Moc díky Vám, kteří jste se o nás starali a poskytovali nám útočiště, ať už pro naše tvůrčí aktivity nebo spánek. A největší díky Alence Crhové a Karlovi Thomasovi, že tu všechnu práci, která na pořádání S. M. A. D.u celý rok je, dělají rádi a s plným nasazením.
Kateřina Crhová, seminaristka třídy A