Osobnosti 2 – I. Špirk, 2015

Ohlédnutí za seminářem OSOBNOSTI 2: Grafika s Ivanem Špirkem, 17.–18. října 2015, PedF UK Praha

Pořadatel: NIPOS, útvar ARTAMA
Spolupráce: PedF UK Praha
Lektoři: Ivan Špirk, Jiří Hanuš
Počet účastníků: 27

O víkendu 17.–18. října 2015 se v grafickém ateliéru katedry výtvarné výchovy na PedF UK v Praze uskutečnila druhá tvůrčí dílna z cyklu Osobnosti: Grafika s Ivanem Špirkem.
27 účastníků zažilo bezprostřední setkání s výraznou pedagogickou osobností, umělcem a vedoucím katedry VV Ivanem Špirkem. Na realizaci dílny se též podílel úspěšný grafik, absolvent a student doktorandského studia PedF UK Jiří Hanuš.

Program víkendové grafické dílny byl koncepčně postaven na zkušenostech Ivana Špirka s kurzy Grafika a škola (KVV PedF UK) a Grafika (NIPOS-ARTAMA). Protože někteří výtvarní pedagogové již absolvovali tyto vzdělávací akce, potvrdila se nutnost rozdělení účastníků do dvou počtem odpovídajících skupin, nováčků a pokročilých. K velké radosti všech zúčastněných byly obě skupiny nejen úspěšné, ale dosáhly pozic, které umožní pokračování projektu specializovaným kurzem pro všechny dosavadní absolventy.

Účastníci dílny měli možnost pracovat s grafickými technikami, které je možné realizovat ve školním prostředí se základním grafickým vybavením. V systematicky navazujících úkolech se prakticky seznámili s technikou tisku z koláže, s méně obvyklou technikou linorytu tištěného z hloubky a s technikou papírorytu (jedinečná technika hlubotisku do silných křídových papírů). Hlavním tématem bylo „Město a jeho architektura“.

New York, magické velkoměsto s typickou siluetou mrakodrapů různých architektonických stylů a tisíců oken, které nikdy nespí, bylo inspirací pro tisk ze skupinové koláže. Druhým tématem této techniky bylo zachycení poetiky architektury ulice pražské.

Architektonický detail posloužil jako nosné téma pro techniku linorytu tištěného z hloubky, kdy si účastníci z nabídky fotografií různých staveb 20. stol. vybírali atraktivní architektonické kompozice detailů, které poté volně interpretovali v technice linorytu. Později došlo také na reinterpretace panoramatické architektury zhotovené tiskem z koláže, převedené také do této techniky. Důležitým požadavkem bylo použití čistě grafických prostředků, jakými jsou bod, linie a plocha, kdy definice materiálů, tvarů, hmot a objemů měla vyniknout pouze pomocí střídání světel a stínů, s vyloučením obrysové linie. Zohledněna byla technika mělkého rytí, která má za následek nízký tiskový reliéf barvy. Motiv se nakonec tiskl z hloubky a výšky současně tak, že se barva zatřela do vyryté kresby a jiným odstínem naválela volná plocha matrice.

Technika papírorytu pak posloužila k zachycení aspektů města, které nejsou za běžných okolností viditelné – tajemné prostory nacházející se pod úrovní země (labyrinty sklepních chodeb, štoly, katakomby, kanalizace, nebo elektrické rozvody a kolektory). Důraz byl kladen na rozvinutí prostorových dimenzí alespoň o dvou plánech, aby se mohly uplatnit rozličné způsoby rytí v různých intenzitách a variacích. Oba motivy se též otiskly dohromady, aby byla zřejmá vzájemná provázanost obou zobrazených existencí, kdy nadzemní svět viditelných architektonických tvarů přechází do temného podsvětí sítě tunelů, trubek a kleneb, zahaleném ve věčném stínu a skrývajícím množství záhad.

 „Grafiku chápu jako příležitost seznámit učitele s novými proudy v umění i s metodami jejích aplikací v současné škole. Není pro mne dostačující naučit účastníky novým technikám, za svůj úkol považuji umožnit skrze tuto zkušenost stát se součástí dění v aktuální umělecké a učitelské praxi. Druhým rozměrem, kterým lze charakterizovat nároky a program kurzu, jsou potenciality společné práce, která nárokuje silné autorské angažmá, ale zároveň umožňuje podílet se na realizaci, která je jednotlivci během dvou dnů práce nedosažitelná jak rozsahem, tak i obsahovou naléhavostí. Možnost uplatnit svoji výtvarnou práci a být zároveň součástí společného konceptu přináší dvojí radost. Naplňuje mé představy o pluralitním pohledu na umění, naše společenství i školu.“ (Ivan Špirk)