Mgr. et Mgr. Martin Rudovský
Martin Rudovský studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze český jazyk, literaturu a hudební výchovu (1999–2007). Magisterský titul získal obhajobou diplomové práce Vliv poezie Vladimíra Holana na básníky 60. let pod vedením Vladimíra Křivánka. V letech 2004–13 zároveň byl studentem hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kterou absolvoval prací Variace B-dur Zdeňka Fibicha pod vedením Marty Ottlové a Jarmily Gabrielové. V letech 2001–04 zastával funkci šéfredaktora sborového časopisu VOX (č. 2, 2001–č. 3, 2004). Od roku 2003 je členem Kühnova smíšeného sboru, v letech 2007–17 byl hlasovým vedoucím tenorové skupiny. V roce 2006 pomáhal zakládat chlapecký sbor Bruncvík, který působí při pražském Hlaholu a se kterým připravoval pravidelné výchovné koncerty a podílel se na jeho organizaci. Současně příležitostně hostoval v dalších tělesech pěveckých (Český národní sbor, Gutta musicae, Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor) i instrumentálních (Musica malinconica). V roce 2016 inicioval založení Společnosti Pavla Jurkoviče, která zpřítomňuje odkaz tohoto skladatele a pedagoga, je jejím předsedou (2016–dodnes). Rudovský se věnuje také hudebnímu divadlu pro děti, spoluúčinkoval v představení Ententýky (2007–16) a Endele vendele (od 2009–17) v pražském divadélku Viola – s oběma představeními hostoval v několika zemích Evropy, Spojených arabských emirátech a třikrát v USA. Od roku 2008 byl zaměstnán jako archivář Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, od 2012 je dramaturgem tohoto orchestru.Píše programové texty pro různé pořadatele, je redaktorem katalogu Letní školy staré hudby pořádané v rámci školy staré hudby Collegium Marianum (2008–dodnes).
Martin Rudovský studied Czech language, literature and music education at the Faculty of Education of Charles University in Prague (1999-2007). In 2004-13 he was also a student of musicology at the Faculty of Arts of Charles University, where he graduated with a thesis on Zdeněk Fibich’s Variations in B flat major under the supervision of Marta Ottlová and Jarmila Gabrielová. In 2001-04 he was the editor-in-chief of the choral magazine VOX (No. 2, 2001-No. 3, 2004). Since 2003 he has been a member of the Kühn Mixed Choir, and in 2007-17 he was the voice leader of the tenor group. In 2006, he helped found the boys‘ choir Bruncvík, which operates at Prague’s Hlahol and with which he prepared regular educational concerts and participated in their organisation. At the same time, he occasionally guested in other vocal ensembles (Czech National Choir, Gutta musicae, Prague Philharmonic Choir, Prague Chamber Choir) and instrumental ensembles (Musica malinconica). In 2016, he initiated the establishment of the Pavel Jurkovič Society, which celebrates the legacy of this composer and educator, and he is its chairman (2016-present). Rudovský is also involved in musical theatre for children, having co-performed in the performances Ententýky (2007-16) and Endele vendele (from 2009-17) at the Viola Theatre in Prague – both performances took him to several countries in Europe, the United Arab Emirates and three times to the USA. Since 2008 he has been employed as an archivist of the Prague Symphony Orchestra FOK, since 2012 he has been the dramaturge of this orchestra. He writes programme texts for various organisers and is the editor of the catalogue of the Collegium Marianum Summer School of Early Music (2008-present).
Že terapeutická funkce hudby není funkcí vedlejší, dokazují rituály tzv. přírodních národů či památky dávných civilizací. Za jakousi moderní laboratoř můžeme v tomto smyslu považovat dětské domovy a jiné instituty ústavní péče, kde se schází, až na výjimky, traumatizovaný kolektiv dětí a mladých, jejichž mnohdy jediným pozitivním společným jmenovatelem je právě láska k hudbě. A je to tedy hudba a společný zpěv, který unikátně umožňuje otevírat těžká témata a sdílením je i léčit. Nicméně jde o pars pro toto – společný zpěv v dětských domov jen výrazně nasvěcuje funkci společného/sborového zpěvu pro celou společnost.
That the therapeutic function of music is not a secondary function is proven by the rituals of the so-called natural nations or the monuments of ancient civilizations. In this sense, we can consider children’s homes and other institutes of institutional care as a kind of modern laboratory, where, with exceptions, a traumatized collective of children and young people gather, whose only positive common denominator is precisely the love of music. And so it is music and joint singing that uniquely makes it possible to open up difficult topics and heal them by sharing them. However, it is pars pro toto – singing together in children’s homes only significantly illuminates the function of singing together/choir for the whole society.