Les – Letní škola 2016

Ohlédnutí za Letní školou na pražské katedře výtvarné výchovy 2016 – LES, 11.–15. července 2016
PedF UK Praha

Pořadatel: NIPOS, útvar ARTAMA
Spolupráce: PedF UK Praha, Národní ústav pro vzdělávání
Lektoři: Viktor Čech, Jiří Hanuš,  Markéta Pastorová, Jan Pfeiffer, Monika Sybolová, Ivan Špirk, Martin K. Velíšek
Počet účastníků: 20

Inspirativní prostředí pražské katedry výtvarné výchovy PedF UK bylo ve dnech 11.15. července 2016 dějištěm druhého ročníku Letní školy, ve které 20 účastníků z řad pedagogů všech typů škol, školských a mimoškolních zařízení pod odborným vedením výtvarných pedagogů, aktivních umělců postupně procházelo společnými náměty v ateliéru grafiky a dalších 2D technik, v ateliéru prostorové tvorby a multimédií a v ateliéru kresby a malby. Hlavním tématem byl LES.

Letošní Letní škola byla v pondělí zahájena komentovanou prohlídkou expozice umění 19. století (která představuje nejvýznamnější díla malířství a sochařství období od klasicismu k romantismu). Sbírka umění 19. století Národní galerie v Praze se nalézá v rekonstruovaném Salmovském paláci na Hradčanském náměstí. Kurátorka Monika Sybolová svůj výklad soustředila na význam a zpracování lesních scenérií v české krajinomalbě 19. století. Česká krajinomalba v té době byla nedílnou součástí středoevropského uměleckého prostoru. Účastníci semináře se těšili z krajin Josefa Navrátila, Augusta Piepenhagena nebo reprezentativní kolekce malířské rodiny Mánesů v čele s pracemi Josefovými. Haushoferovu krajinářskou školu pražské Akademie reprezentují plátna Adolfa Kosárka, Bedřicha Havránka a dalších.
Následovala přednáška na katedře výtvarné výchovy, kde kunsthistorik Viktor Čech představil a komentoval performativní a konceptuální přístupy umělců ke krajině a přírodě ve vývoji umění přelomu 20/21. století.
Na závěr teoretického bloku LŠ navštívila nedávná absolventka VŠ UMPRUM Saki Matsumoto, japonská umělkyně, která představila svoji diplomovou práci na téma „Český a japonský les“. Úroveň velké série jejích grafických listů a kreseb nastavila vysokou laťku a přinesla neobvyklé inspirace v šintoistických východiscích.
Úvodní odpoledne zakončilo rozdělení do skupin a výtvarné etudy v ateliérech Grafiky, Prostorové tvorby a animace a Ateliéru kresby a malby.

Ateliér grafiky a dalších 2D technik
(lektor Ivan Špirk s asistentem Jiřím Hanušem, doktorandem na katedře výtvarné výchovy)

Úvodní kresebná studie byla založena na práci se třemi vrstvami pauzovacího papíru a spojených plánech v kresbách tuší – plány lesa, jeho prostorová jednota založená na rozmanitosti. Vytvořeny byly velké matrice pro tisk z koláže, které až do dvoumetrové velikosti hledaly podstatu jednotlivých struktur stromů, každý den s menším tematickým posunem. Hotové tisky a samotné matrice se staly součástí společných instalací lesa v šesti prostorových plánech ve výstavním prostoru katedry ve třetím patře fakulty. Tento, celé tři dny se proměňující les, ukázal jednu z cest, jak hledat a nalézat výtvarně nevyčerpaný postoj k přírodě, která se neokázale těší z její autenticity a její narativní síly. Potvrdila se rovněž síla inspirací, které byly předloženy k úvahám o společné práci – Váchalova Šumava, les v tvorbě E. Muncha a současná grafická tvorba Anselma Kiefera.

Ateliér prostorové tvorby a animace (lektor Jan Pfeiffer)
Téma lesa v rámci dílny s Janem Pfeifferem bylo nahlíženo především jako prostor imaginace
a alegorie. Stěžejním bodem dílny byl příběh, pohádka. V první části účastníci zpracovali svůj připravený příběh do prachové  kresby a příběh následně popsali ostatním. Poté se pokračovalo v tvorbě Storyboardu, kde se již hledal vhodný způsob, jak příběh převést do filmové řeči. Pro konkrétní příběhy vznikly lesní krajiny – filmové modely, ve kterých se následně celý příběh, či jeho fragment pomocí animace a loutek oživil.
Při páteční prezentaci byly promítnuty krátké vypointované filmy od všech účastníků.

Ateliér kresby a malby (lektor Martin K. Velíšek)
Klíčovým paradigmatem práce v ateliéru byla EXPLORACE. Téma lesa bylo vnímáno jako množina specifických jednotlivosti (šiška, jehličí, větve, kmeny…). Východiskem pro explorační činnost byla reálná předloha (šiška) či její reprodukce (fotografie). V řadě vnitřně provázaných etud směřovali účastníci od formálního popisu ke zjednodušení a znaku. Prostřednictvím specifických překážek (kresba mimo zorný úhel, kresba jedním tahem, kresba za pomoci pravítka, kresba mýdlem, kresba lepicí páskou, malba s tmavými brýlemi apod.) vznikaly svébytné kresebné záznamy s různě velkým mimetickým intervalem (vztahem k výchozí předloze, respektive realitě) a současně s proměnlivou mírou kontroly samotného kresebného a malířského procesu. Tato explorační činnost generovala otázku, do jaké míry je třeba kresbu a malbu „mít pod kontrolou“? Práce v ateliéru vyústila do zjištění, že smysluplně a cíleně zvolená překážka (omezení) mění charakter kresby a obohacuje výrazový rejstřík autora. Důraz položený na proces kreslení a malování spolu se zaměřením pozornosti na zmíněná omezení výrazně eliminuje obavu z neúspěchu a jednostranné soustředění na výsledek (hezký obrázek). Součástí práce v ateliéru byla průběžná evaluace a autoevaluace.

Ivan Špirk, vedoucí katedry VV na PedF UK, červenec 2016: „V ateliérech měli účastníci možnost, na základě společného průzkumu tématu v odpovídající šíři, s rostoucím porozuměním pro kontexty, rozvinout vlastní tvůrčí potenciál. Příprava a koncepce týdenní vzdělávací akce byla ukončena pátečními didaktickými interpretacemi, které opět vznikaly se zásadní teoretickou oporou Markéty Pastorové. Učitelská dimenze je díky koncepci příprav, potvrzené realizací, zcela přirozenou součástí dílen. Nové impulzy pro vlastní pedagogickou práci všech účastníků, včetně autorů dílen, jsou nesporné. Společné rozbory nad různými způsoby a možnostmi zúročení obsahu jednotlivých dílen, v navržených didaktických projektech zúčastněnými (po pátečních společných ateliérových prezentacích výsledků LŠ), ukázalo inspirovaná vrcholná pojetí, těžící z aktuálních postojů, stejně jako složitě prolamovaná zacyklení učitelských interpretačních pozic některých účastníků. V propojování vlastní tvorby účastníků s intenzivně zkoumanými kontexty uměleckými a pedagogickými spočívá specifičnost Letní školy. Ve všech dílnách byly systematicky hledány možnosti a potenciál pro obrození a posílení učitelských i osobních oborových pozic a odstranění klišé. Společně byly hledány postoje, které posílí a otevřou tvůrčí potenciality dětí a obrodí jejich výtvarný projev.
Odkaz a zkušenost Diskurzivních dílen, předobraz našich Letních škol, byly naplněny širokou měrou. Zmiňovaná závěrečná komentovaná přehlídka výsledků týdenní práce ukázala sílu projektu, která se promítla do úrovně významné většiny učitelských příprav, vytvořených jednotlivci i skupinami účastníků na téma lesa. Společné „lesní zkušenosti“ se staly klíčem pro hlubší porozumění našich tvůrčích pozic ve vztahu k přírodě. Ve školách budou děti nejen konfrontovány se světem přírody a civilizace skrze vlastní tvorbu a promýšlení otevřených témat, zároveň posuzovat hodnotové rámce existence člověka v přírodě a s přírodou, ale také pronikat do souvislostí kvalitního současného a moderního umění. Kulturní orientovanost našich dětí je nepominutelným a přesto pomíjeným oborovým tématem a významným úkolem v rozkolísané Evropě dnes více, než kdykoliv dříve.

Pomozte nám zlepšit náš web povolením cookies.