Co měníme, co zůstává – Letní škola 2022

Ohlédnutí za 6. letní školou na pražské katedře výtvarné výchovy 2022

11.–15. července 2022, Katedra výtvarné výchovy PedF UK, M. D. Rettigové 4, Praha 1

Pořadatel: NIPOS, útvar ARTAMA
Spolupráce: KVV PedF UK Praha a NPI ČR
Lektoři: Helena Blašková, Pavla Gajdošíková, Jan Pfeiffer, Markéta Pastorová
Počet účastníků: 28

Ateliéry pražské katedry výtvarné výchovy PedF UK se pošesté staly dějištěm Letní školy, ve které 28 účastníků z řad pedagogů všech typů školních a mimoškolních zařízení pod odborným vedením výtvarných pedagogů/aktivních umělců zažili vhled do principů a prostředků současného vizuálního umění skrze společné téma „Co měníme, co zůstává“.
Každý z lektorů představil jemu vlastní specifickou oblast v dějinách výtvarného umění s daným tématem a každý se ho dotkl v různé autonomní rovině. Všichni účastníci Letní školy postupně prošli třemi ateliéry. S ohledem na zaměření jednotlivých lektorů byl každý ze tří bloků kompaktní, ucelený a přitom specifický. Vše s důrazem na didaktickou a interpretační pozici učitele. Seminář je akreditován MŠMT v rámci DVPP, účastníci obdrželi osvědčení.

Jana Randáková přivítala účastníky jménem NIPOS-ARTAMA a Magdalena Novotná, vedoucí KVV, jménem PedF UK. Pravidelnou součástí letní školy je i teoretický blok Markéty Pastorové, ve kterém jsou účastníci informování o nových událostech, které mají vliv na vývoj oblasti Umění a kultura jako celku i na jednotlivé umělecké obory.

Praktická část letní školy byla zahájena společnou cestou na Vyšehrad, tentokrát do útrob Kasemat a sálu Gorlice s odborným výkladem, kde jsou umístěny některé původní sochy z Karlova mostu.  Zde se téma letní školy rozvinulo v sérii etud jednotlivých lektorů. Pro dílnu Jana Pfeiffera zde měli účastníci za úkol sejmout otisk (frotáž kamene), pro dílnu kresby Heleny Blaškové se měli metaforicky propojit s tajemnými prapůvodními zákoutími lidské tvořivosti a nakreslit prastaré místo, které nikdo nikdy neviděl a místo, které symbolizovalo jejich pramen kreativity. Smyslem zadaného úkolu pro dílnu malby Pavly Gajdošíkové na Vyšehradě bylo vnímat rozdíly mezi vnitřním a vnějším prostorem.

MgA. Helena Blašková, Ateliér kresby: Z řeky pod řekou 
V úvodní prezentaci účastníci shlédli ukázky děl umělců, jejíchž přístup k velkoformátové kresbě je intuitivní a procesuální. Fotografie z workshopů C. Kinga měly účastníky motivovat ke stejně velkorysému a odvážnému přístupu.
V ateliéru kresby pak prozkoumávali „spodní proudy“ kreativity. A to nejen ty kolektivní, o kterých mluví např. Arno Stern, a které s celým lidstvem hýbou od pravěku, ale i ty osobní, které více vypovídají o jedinečnosti každého z nás. Účastníci pracovali s tradičními kresebnými materiály jako je uhel a rudka, ale také využili haptické a velmi senzitivní kvality hlíny. Skrze ni a skrze „ředění i zahušťování“ gest, úmyslů a pocitů, pak na papír nechali vyplavit různorodé tvary, textury i reliéfy a vytvořili tak společný a neopakovatelný otisk řeky života. Začali jsme společnou velkoformátovou stolní kresbou, která byla jakýmsi skupinovým tancem, a skončili samostatnými velkoformátovými intuitivními kresbami na stěně, jejichž tématem bylo „místo či pramen naší tvůrčí síly“.

MgA. Pavla Gajdošíková, Ph.D., Ateliér malby: Ke kořenům
Smyslem zadaného úkolu pro dílnu malby Pavly Gajdošíkové na Vyšehradě bylo vnímat rozdíly mezi vnitřním a vnějším prostorem, vyhledat architektonicky zajímavá a historická místa a uvědomit si jejich význam v historii. Během prohlídky Kasemat a Gorlice si účastníci všímali a zaznamenávali zajímavá místa, fragmenty prostoru a přírodnin formou skic či frotáže. Tento materiál pak využili v úvodu dílny, kdy vytvářeli plošný či prostorový artefakt, vztahující se k vybranému místu.
Následně se  účastníci zaměřili na místo, z kterého pochází – na krajinu obydlenou nebo přírodní, místo vzpomínek z dětství, hledání našich kořenů, reálných  či pomyslných.
Byly vytvářeny různé struktury pomocí frotáže, kresebných a malířských prostředků, pracovalo se s vrstvením, otiskováním, stříkáním a experimentováním s akvarelovými i akrylovými barvami. Z těchto struktur byly následně skládány abstraktní koláže.

MgA. Jan Pfeiffer, Ateliér výtvarné dramatiky: Od podlahy ke stropu
Jan Pfeiffer v úvodní vizitce představil kontext vztahující se k názvu letní školy „Co měníme, co zůstává “ vycházející z jeho autorské výstavy v Cifra Gallery. Následně představil metodu uměleckého výzkumu a hry na vědecký tým, kterou použil jako hlavní princip pro jednotlivé dílny. Vizuální možnosti této metody názorně demonstroval na  několika zahraničních uměleckých skupinách pracujících instalačně hrou na laboratoř. Poté prezentoval svou instalaci s tématem základního kamene, konkrétně objekt “ základní kámen všeho“, který měl být inspirací pro výtvarné zadání do Kasemat i na samotné dílny.
Výtvarná dílna pak byla vedena jako vědecký výzkum. Učebna byla změněna na výzkumné pracoviště včetně pozorovací jednotky, archivu, kolokvia, laboratoře… Účastníci v bílých pláštích pracovali v rolích vědců, jako výzkumný cíl se definovala hypotéza, zda je možné téma „základu“ výtvarně zpracovat. Následovala společná tvorba základního kamene a individuální tvorba originálních kamenů jednotlivých účastníků. V této fázi mohli libovolně pracovat s tvarem a povrchem, přidat druhý objekt (nůžky?!?), který vyvolával kontrast a dynamiku. Závěr dílny tvořily dva happeningy. Vše bylo průběžně dokumentováno. Výsledkem byl výtisk/protokol výzkumu.