Ceny 65. loutkářské Chrudimi a závěrečné slovo předsedy poroty

Porota 65. loutkářské Chrudimi uděluje

Cenu souboru Akafuňky, Praha za loutkoherectví v inscenaci Sedm jednou ranou
Cenu souboru Rámus a Krtek, Plzeň za inscenaci Antikrys
Cenu souboru JAKKdo, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř za inscenaci Kdes holubičko lítala?
Cenu souboru Vozichet, Jablonec nad Nisou za inscenaci V jednom lese, v jednom domku

A nominuje na mezidruhovou přehlídku amatérského divadla Jiráskův Hronov

inscenaci Antikrys souboru Rámus a Krtek, Plzeň
inscenaci Kdes holubičko lítala? souboru JAKKdo, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř
inscenaci V jednom lese, v jednom domku souboru Vozichet, Jablonec nad Nisou

Děkujeme všem účastníkům přehlídky za příjemné sdílení společného času a především všem lidem, kteří se podíleli
na organizaci tohoto nádherného setkání.

Závěrečné slovo předsedy poroty 65. loutkářské Chrudimi Tomáše Volkmera

Na úvod těchto závěrečných slov Vám povím něco, co do závěrečných slov poroty nepatří.

Když jsem přijel ve čtvrtek odpoledne do Chrudimi, přihodilo se mi něco zvláštního. Měl jsem několik minut velmi intenzivní pocit, že ač jsem z této přehlídky loni v červenci skutečně odjel, nyní, když jsem se vrátil, jako by se nic nezměnilo. Jako by vše dál pokračovalo, jen já jsem si na chvíli odskočil. Lidé, které jsem potkával, odtud vůbec neodešli, Kafekára tu stále stojí a obsluha ochotně dál razítkuje kartičky, přívěs rodiny Polehňů neodjel, i počasí je stejné…

Další události mne z tohoto stavu rychle probudily. Počínaje obdivuhodným Putováním s Janem Amosem a konče neméně báječnou návštěvou Klondiku.

Vážení pozůstalí,
65. Loutkářská Chrudim se nezvratně chýlí ke svému konci.
Mnozí se těší na další dobrodružství a letní zážitky, někteří chytají druhý dech a vůbec by jim nevadilo, kdyby přehlídka dále pokračovala. Ne! Opravdu končíme.

Čtrnáct představení v hlavním programu, patnáct v inspirativním, další představení a přednášky v doplňkovém programu, několik představení mimo program, téměř utajených, šestnáct seminářů, dílny, hosté z profesionálních divadel, hosté ze zahraničí, koncerty, programy pro děti, pro rodiče s dětmi, pro lidi kritické i nekritické.

Sedmidenní program byl skutečně opulentní, jak se v posledních ročnících stalo zvykem. Tedy oplývající nadbytkem, bohatý.

Vidět vše na Loutkářské Chrudimi již přestalo být pro mnohé cílem, místo toho si labužnicky vybírají, aby se duše nasytila a byla také schopna vše strávit. Jiní, přestože je patrně nemožné vše stihnout, dál pobíhají Chrudimí a láteří, že to či ono představení se kryje s tím či oním.

A jaká tedy byla, ta pětašedesátiletá, opulentní?

Vůbec ne stará. Máme dokonce pocit, že mládne. Že je zde stále více dětí. Že loutkáři, loutkářské rodiny a rody jsou naštěstí nadále plodné. Navzdory varování přicházejících z jednoho lesa, z jednoho domku.

Domníváme se, že srovnávat kvalitu představení s minulými ročníky není nutné. Všichni jsme se shodli, že divadlo, divadelní tvorba, inscenování je živý proces a nelze mu poručit. Že kvalita a množství inscenací je prostě v tom kterém roce vyšší, či nižší. A zároveň že chrudimská přehlídka je součástí celkového obrazu amatérského loutkářství, nikoliv jeho komplexní podobou.

Pohlédneme-li na letošní ročník, můžeme konstatovat,

že i když jsme viděli kvalitní inscenace pro děti, inscenace pro starší diváky je letos svou úrovní převyšovaly,
že hledání motivů v klasických pohádkách je nevyčerpatelné, 
že fenomén rodinných divadel a divadel rodin přetrvává a přináší své plody,
že by hravost, humor a nadhled, který je divadlu s loutkou vlastní, některým inscenátorům pomohly, 
že nebudeme-li brát kritická slova pronesená na naši adresu osobně, mohou nám i pomoci.

V letošní porotě se objevily dvě nové výrazné osobnosti, Lenka Dzadíková a Vít Brukner. Díky jejich reflexím jsme si opět uvědomili, že celá amatérská loutkářská platforma je nejen v širším kontextu ojedinělá, ale že je zároveň jistou zárukou kontinuity loutkového divadla, tohoto specifického kulturního jevu v období, kdy nemálo profesionálních divadelních a divadelně-vzdělávacích institucí ztratilo víru v loutku nebo k ní teprve znovu hledá cestu. Víme, že budeme obviňováni z nedostatku velkorysosti, ale letošní porota se rozhodla, že udělí především ceny za inscenace jako celek a pouze jednu dílčí cenu. Do mníváme se totiž, že oceňovat jednotlivé složky té které inscenace není vždy spravedlivé k inscenaci samotné.

Vím, že toto slovo závěrem je tak trochu nedopečeným koblížkem. Že pro některé může být méně stravitelným. Leč ve večerní debatě o inscenaci To víte, Afrika zazněla tato myšlenka: „Mír nastane, až když se přestaneme zabývat jen žrádlem.“

A tak tedy posílám tento nedopečený projev na chrudimskou oblohu a kdo chce, může na něj výti.

Haj, hou.

Pomozte nám zlepšit náš web povolením cookies.