Tvořivá dramatika 100

Časopis Tvořivá dramatika vychází kontinuálně od roku 1990, kdy vyšlo číslo označené číslem 0. Na začátku prosince 2023 vyšlo číslo 100.

100. číslo Tvořivé dramatiky má netradiční charakter. Níže najdete informaci o jeho obsahu. Pokud byste měli zájem toto číslo získat (stojí 130 Kč), můžete si ho objednat ZDE.

Pokud si chcete Tvořivou dramatiku předplatit na rok 2024 (390 Kč), vyplňte objednávkový formulář nebo napište na adresu: jaroslav.provaznik@seznam.cz nebo std@drama.cz.

TVOŘIVÁ DRAMATIKA 100

Hana Cisovská: Tvořivá dramatika – 99 + 1 důvod, proč ji číst – Časopis Tvořivá dramatika vznikl v roce 1990. Číslo, které vyšlo v listopadu 2023, je celkově stým číslem. Má proto trochu jinou podobu než obvykle a ohlíží se za uplynulými třiceti lety z různých úhlů pohledu. Úvodní článek Hany Cisovské mapuje vývoj časopisu a zkoumá, jak se měnil v kontextu vývoje české dramatické výchovy. Nejprve se věnuje počátečnímu, nultému číslu, které vzniklo v roce 1990 díky nově založenému Sdružení pro tvořivou dramatiku. Poté autorka sleduje vývoj časopisu v průběhu následujících tří desetiletí. Konstatuje, že už v prvních letech sledoval časopis obě základní oblasti dramatické výchovy: školní dramatickou výchovu a divadlo s dětmi a mládeží. Na tyto dvě oblasti se časopis zaměřuje dodnes. Autorka připomíná, že Tvořivá dramatika publikovala od samého počátku rovněž články o vývoji dramatické výchovy v zahraničí, a zejména podrobně reflektovala „iniciační“ dílny Jonothana Neelandse, Cecily O’Neilové, Judith Ackroydové a dalších. Autorka konstatuje, že od počátku 90. let se Tvořivá dramatika systematicky věnuje také literatuře pro děti a mládež a zčásti i dramatické tvorbě pro děti. Připomíná rovněž, že Tvořivá dramatika sehrála důležitou roli na počátku 21. století ve snaze podpořit zařazení dramatické výchovy do rámcových vzdělávacích programů, a zdůrazňuje, že pravidelnou součástí Tvořivé dramatiky byly od počátku recenze odborných knih o dramatické výchově a dalších oborech, které s ní souvisejí. Za přínosné pokládá autorka to, že v posledních dvaceti letech je v Tvořivé dramatice úvodní rubrika Úvahy-pojmy-souvislosti, v níž jsou publikovány studie z oblasti teorie a historie dramatické výchovy i materiály o aktuálních tématech, která se dramatické výchovy dotýkají. 

Eva Machková: Divadelní výchova: Vzpomínka na předchůdce Tvořivé dramatiky – Eva Machková v letech 1964–1974 připravovala a vydávala časopis Divadelní výchova, který vycházel v tehdejším Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti (ÚDLUT). Eva Machková ve svém článku popisuje, jakými tématy se časopis zabýval a jak přispěl k rozvoji moderní české dramatické výchovy. Přestože měl podobu v podstatě pracovních sešitů, rozmnožovaných tzv. cyklostylem, protože tehdy bylo stěží představitelné jej vydávat jako oficiální časopis, měl pro konstituování české moderní dramatické výchovy zásadní význam. Eva Machková do něj zařazovala jak články o zkušenostech českých vedoucích dětských souborů, tak materiály o dramatické výchově v zahraničí. (Tento článek, napsaný na jaře letošního roku, je posledním příspěvkem Evy Machkové pro Tvořivou dramatiku. Eva Machková zemřela 9. října 2023.) 

Jakub Hulák: Dramatická výchova a dětské divadlo v éře postdramatické –Autor se zabývá proměnou pohledu divadelníků na vystoupení dětských a středoškolských souborů, kterou je možné zaznamenat v posledních letech především na Jiráskově Hronově. Tuto změnu přičítá změně názoru na divadelní tvorbu, která je mnohem otevřenější k postdramatickému divadlu a méně svázaná s divadlem klasickým. Dokládá to mj. slovy Jana Císaře: „Jsem velkým příznivcem a obdivovatelem dramatické výchovy a její vpád na mezidruhovou hronovskou přehlídku pokládám za velký přínos. Neboť tato ‚metoda osobnostního a sociálního rozvoje účastníků především formou dramatické hry‘ spontánně, ze své nejpřirozenější potřeby je blízká těm principům a postupům, které vyznačují podobu jiného divadelního jazyka, než bylo a je divadlo, které vyrostlo z osvícensko-měšťanského podhoubí a na němž jsme my fosilové i v Hronově zažívali ta krásná léta mládí, kdy se tu hrála jenom činohra… Napsal jsem a řekl už víckrát, že přisuzuji dramatické výchově velice významnou roli v pronikání trendů a tendencí postmodernismu do českého amatérského divadla.“ 

Hana Cisovská: Současná situace vzdělávání pedagogů dramatické výchovy – Článek seznamuje čtenáře se všemi typy a formami vzdělávání učitelů dramatické výchovy, které se v současné době zájemcům o tento obor nabízejí – od vysokoškolského studia jak na divadelních fakultách, tak na pedagogických fakultách přes studium na středních pedagogických školách až po dlouhodobé kurzy pořádané např. Sdružením pro tvořivou dramatiku ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA nebo katedrou výchovné dramatiky DAMU a dílny v rámci festivalu Dětská scéna. Závěrem autorka zmiňuje bohatou zejména odbornou literaturu o dramatické výchově (vydávané především NIPOS-ARTAMA a Nakladatelstvím AMU), která je nezbytná pro rozvoj oboru. Podle Hany Cisovské existují dnes možnosti vzdělávání v oblasti dramatické výchovy pro lidi všech věkových kategorií a zkušeností. 

Irina Ulrychová: Dramaturgie dětského divadla 2000–2021 – Autorka se zabývá z dramaturgické perspektivy divadlem hraným dětmi v posledních dvaceti letech. Svůj příspěvek otevírá konstatováním, že většinu inscenací dětských souborů v České republice lze označit za autorské divadlo. Dále Irina Ulrychová pojednává o tom, jaké žánry a autory dětské literatury si vedoucí dětských divadelních souborů nejčastěji vybírají, a charakterizuje různé podoby scénářů, které v dětských souborech vznikají. V závěru článku uvádí několik konkrétních příkladů a rozborů dramatizací z poslední doby. 

Gabriela Zelená Sittová: Mluvní výchova a přednes – Článek nabízí pohled na roli přednesu při pěstování mluvní výchovy. Zabývá se také několika knihami, které jsou užitečné pro výuku mluvní výchovy a přednesu, a různými přístupy ke vzdělávání v oblasti dětského a uměleckého přednesu, zejména na přehlídkách a dílnách Dětská scéna a Wolkrův Prostějov. 

Luděk Korbel: Vždycky můžete přijít domů… Rozhovor s Ivou Procházkovou – Iva Procházková je jednou z nejvýznamnějších současných českých autorů pro děti a mládež. V obsáhlém rozhovoru mluví o začátcích své tvorby a svých plánech, o emigraci, o německé dětské literatuře, o svých zkušenostech s německými redaktory atd. 

Luděk Korbel: Které dětské knihy oslovily naše čtenáře a spolupracovníky v posledním třicetiletí – Do 100. čísla Tvořivé dramatiky připravila redakce anketu o současné literatuře pro děti a mládež. Kolegům, učitelům a přátelům spojeným s časopisem položila otázku týkající se literatury pro děti a mládež:„Kterou knihu pro děti a mládež vydanou v posledních třiceti letech byste doporučili ostatním (ke čtení či pro práci s dětmi) a čím Vás především zaujala?“ V odpovědích se nejčastěji vyskytovaly adaptace anglických a amerických pohádek Pavla Šruta, knihy Ivy Procházkovéֹ, Petra Stančíka, Petra Horáčka a norského autora Josteina Gaardera. 

Luděk Richter: Hlášení o stavu českého divadla pro děti v posledních třiceti letech – Článek se ohlíží za nejzajímavějšími inscenacemi pro děti a mládež, které vznikly za posledních třicet let. Luděk Richter zmiňuje inscenace profesionálních divadel, zejména Divadla Drak z Hradce Králové, Divadla Alfa z Plzně, Naivního divadla z Liberce a Divadla v Dlouhé z Prahy. Připomíná také inscenace nezávislých profesionálních skupin (např. DAMÚZA z Prahy, Divadlo bratří Formanů), ale i amatérských souborů dospělých (např. pražský soubor Tate Iyumni, soubor C ze Svitav, RÁMUS z Plzně). Zaznamenává, že v posledních letech se začaly objevovat inscenace pro nejmladší, batolecí věk, a konstatuje, že v divadelní tvorbě pro děti lze v posledním třicetiletí vidět tendence akcentovat hravost, scénograficko-výtvarnou složku a hudbu. Připomíná také, že se objevují i pokusy, které mají experimentální či postmoderní charakter, nebo inscenace s angažovanou tematikou. V závěru článku autor shrnuje: „Podceňování dětí namnoze trvá. Tvorba pro děti bývá na okraji zájmu divadelníků, její kritická a teoretická reflexe téměř neexistuje, hry nejsou vydávány… Když si ale promítnu, kolik zajímavých, inspirativních, kvalitních inscenací za oněch třicet let vzniklo, musím uznat, že na tom nejsme tak špatně a že jistý pokrok v divadle určeném dětem a mládeži přinejmenším ve špičkách je zřetelný.“ 

DĚTSKÁ SCÉNA 72 

Netradiční přístup zvolila redakce i k textové příloze 100. čísla Tvořivé dramatiky. Uveřejňuje dva dosud nepublikované scénáře Milady Mašatové (1934–2000), jedné z nejvýraznějších osobností českého dětského divadla. Milada Mašatová od počátku 70. let 20. století až do konce 20. století výrazně ovlivnila metodiku dramatické výchovy a vývoj dětského loutkového divadla. Inscenace, které vytvořila se svými dětskými a mladými soubory na Lidové škole umění Žerotín v Olomouci, patřily vždy k nejpůsobivějším a nejlépe hodnoceným na celostátních přehlídkách dětského divadla a na celostátních loutkářských přehlídkách Loutkářská Chrudim. Oba scénáře v tomto čísle Tvořivé dramatiky jsou publikovány z autorčiných rukopisů. Prvním textem je dramatizace pohádky Císařovy nové šaty od Hanse Christiana Andersena. Druhým je adaptace klasické hry lidových loutkářů Johannes doktor Faust, kterou Milada Mašatová připravila pro svůj dospívající soubor. Její inscenace s názvem Náš Faust, která vznikla na základě tohoto scénáře, byla uvedena v roce 1991 na celostátní přehlídce Dětské divadelní léto v Prachaticích jako inspirativní program. Ke scénáři Milady Mašatové zařadila redakce přetisk starého vydání této hry z roku 1862, z něhož autorka vycházela.