Přemýšlení o tématu

18. CELOSTÁTNÍ PŘEHLÍDKA VÝTVARNÝCH PRACÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE, NGP PRAHA 2026:
Co napadá členy odborné rady NIK, útvar ARTAMA pro dětské výtvarné aktivity k tématu Hranice designu

Zajímá mě, jak se design propisuje do různých oblastí našeho života a jakou roli hraje napříč kulturami i generacemi.

Samotné hranice designu jsou často pestré, překvapivé a zábavné. V Japonsku se věří, že předměty mají svého ducha a vlastní energii, jinde symbolizují tradici, status nebo tvoří identitu, a někde lidé o pojmu designu prakticky neslyšeli.

V rámci „tvorby věcí“ mě fascinuje pestrost přístupů — vědomá práce s materiálem, objevování původních řemesel, testování současných technologií, DIY kultura i ryze experimentální tvorba. Zajímá mě, co má pro nás osobně hodnotu a proč se rozhodujeme obklopovat určitými věcmi. Hranice designu se tak stávají prostorem, kde můžeme zkoumat a testovat náš vztah k věcem, k druhým i k sobě, a uvědomovat si, co vše předchází samotné tvorbě, co je součástí procesu a co je třeba, aby došlo k jeho finalizaci.

Velmi podnětná je pro mě metodika designového myšlení — přístup, který vychází z myšlení designéra a učí, jak se dívat na problémy, hledat řešení, experimentovat a učit se z chyb. Tento způsob práce otevírá prostor pro kreativitu, objevování nových cest a zároveň propojuje tvůrčí proces s hlubším porozuměním světu kolem nás.

— Mgr Barbora Škaloudová, kurátorka vzdělávácích programů Kunsthalle Praha 

Hranice designu

Hranice je místo, které odděluje i spojuje. Je to „místo“, kam sahá jedno a kde začíná druhé. Hranice státu je myšlená čára, hranice lidských možností je neustále se měnící subjektivní limit, hranice výtvarných oborů jsou dnes rozostřené a hybridní… Hranice jsou tak často více tušené než reálně existující. Přesto či právě proto máme potřebu se k nim vztahovat. Co patří sem a co tam, co leží uvnitř a co už za hranicemi? A jaký mezi tím rozdíl? Jak nezabloudit? Hranice vytvářejí (pouze) lidé. Vy, vaši žáci… my všichni. Teprve naší aktivitou, prací, úsilím a energií se totiž hranice zhmotňují. A s každou další činností se navíc posouvají. Být kreativní tak mimo jiné znamená aktivně (spolu)vytvářet hranice! To vy říkáte, kde vlastně leží…

— Martin Velíšek, malíř, kreslíř, sklář, sochař, ilustrátor, fotograf, básník, herec.

Krátká osobní reminiscence o třech obrazech aneb Nebojme se hranic designu

Obraz první: dětství. Moje paní učitelka na ZUŠ, keramička a designérka. Spolupracuje se svým mužem (technikem) na estetické stránce nových optických přístrojů závodu MEOPTA. Poprvé (jako dítě) zjišťuji, že existují hranice, na kterých se může setkat umění s jiným světem, tady se světem techniky.

Obraz druhý: dospělost. Sagrada Familia, Barcelona, vedle ní muzeum Antonia Gaudího. V muzeu okouzleně pozoruji zázraky bioniky aplikované do detailů a celku chrámu v návrzích geniálního architekta Gaudího. Svět přírody a techniky na hranici umění.

Obraz třetí: roky 2024-2025. Využívám v rámci přípravných seminářů NIK-Artama k celostátní přehlídce možnosti setkání s mladými i zkušenými designéry, umělci, výtvarnými teoretiky, pedagogy. Kladou otázky i nabízejí odpovědi. Jak vzniká kniha, plakát, jak se tvoří písma, loga a symboly. Co je grafický design a jaká má pravidla, jak funguje grafické studio. Jak se pracuje s novými materiály v architektuře. Jak nově nahlížet na tradiční materiály, jak pracovat s recyklací a upcyklací materiálů. Jak navrhnout a udělat výstavu, jak věci prezentovat. Jak lze s žáky vytvořit malou redakci a navrhnout výtvarně koncipovaný časopis či drobnou knihu, propagační materiál. Jak se vypořádat se se základy animace. Jak přemýšlet lépe o současném světě, jak na cokoli kolem sebe nahlížet jinak, …

Kam tedy sahají hranice designu?

Hranice jsou ze své podstaty určitým předělem mezi dvěma entitami, ale zároveň územím, které můžeme překračovat, abychom pro sebe otevřeli nové prostory, abychom si ověřili, jak funguje svět „za“. Zkrátka a dobře: hranic designu není třeba se bát. Vydejme se na ně se svými žáky, pokládejme si otázky a hledejme odpovědi. Vnímejme, respektujme i překračujme hranice designu – je to dobrodružství, které stojí za to!

— Radmila Vaňková, pedagožka a výtvarnice

Pozoruhodné propojení pod jednou střechou 

Umění ze sbírek Národní galerie Praha se setkává s tvorbou žáků a studentů vedených pedagogy z rozmanitých školních i mimoškolních prostředí. Zdánlivě vzdálené světy – díla uznávaných umělců v expozicích a práce dětí či dospívajících v této výstavě – se mohou na čas propojit a nabídnout téma: vztah učitele a žáka. 

Krátkodobá výstava přináší pohled na současné trendy ve výtvarné pedagogice. Nejde pouze o prezentaci jednotlivých prací žáků, ale o zviditelnění celkového pedagogického přístupu konkrétních učitelů. Představení možností, které svým žákům otevírají, a procesů, jimiž je provázejí. Já osobně v představených projektech hledám inspiraci v projektech, které podporují autenticitu a otevřenost prostřednictvím kreativního a kritického myšlení a nabízí rozmanité příležitosti k objevování výtvarného vyjadřování i porozumění vizuálnímu světu kolem nás. 

— Mgr. Kristýna Říhová, Ph.D.;  edukátorka NGP a didaktička výtvarné výchovy (UMPRUM) 

Ukažme k čemu Výtvarka je a jakou různou může mít podobu

K čemu mi Výtvarka je? Proč mám něco dělat, když neumím kreslit? Já nikdy nic malovat nebudu, nic mi to nedává… Učíte na základce a tyhle otázky znáte? Od dětí? Rodičů? Možná i kolegů? Myslím, že se dá vysvětlovat do aleluja, teď na Výtvarné přehlídce můžeme ukázat, jaké otázky dokážeme s žáky otevřít a jakými prostředky a technikami na ně můžeme hledat odpovědi, jak různorodé mohou být k nim cesty.

Má design hranice?

Design nás všechny obklopuje a ať chceme či nechceme, ať si toho všimneme nebo okolo něj projedeme bez vědomého povšimnutí. Designem se obklopujeme, do designu se oblékáme nebo se díky designu orientujeme. A má vůbec design hranice? Kde začínají a kde končí? Jsou pomyslné či verifikované? Jsou velké či malé? Jsou generační či individuální?

Jsou hranice jsou od toho, aby se překračovaly, prolínaly, prozkoumaly, porovnaly, přeskočily, podlezly, proměnily, prolomily, překvapily, aby (nás) propojovaly?

V mém vnímání design prostupuje vším, co nás každodenně obklopuje a formuje od raného dětství. V rámci školního vzdělávání nelze pojmout celou šíři designu, na to nám bohužel časová dotace Výtvarek nestačí. Můžeme být ale erudovanými průvodci a nabídnout originální a neobvyklý pohled na design, který nás obklopuje. Lavice? Židle? Učebnice? Design jednotlivých tříd? Vizuální identita školy…A co veřejný prostor? Prozkoumejme jinak okolí naší školy! Vizuální smog? Vyražme do ulic! Navrhněme redesign! A jaké je logo/symbol našeho státu? Jaké byly návrhy? Prozkoumejme učebnice! Písmo? Ilustrace? A jak vzniká kniha?

Moc doporučuji projekt Identita a zejména propojení s ČT edu, kde ve spolupráci s Designeři dětem vznikly náměty do vyučování, které obsahují videa a pracovní listy ušité na míru cílové skupině. Nabízejí od teoretických úvah přes historický kontext až po konkrétní ukázky a inspiraci do výuky.

— Marianna Dočekalová, lektorka (DOX), pedagožka (CZŠL Don Bosco), vedoucí výtvarných kurzů pro spolek Bohnice žijí, býv. redaktorka časopisu HraNa

Výběr tématu pro letošní Přehlídku mne osobně velmi potěšil

Nejenže navazuje na velkolepou výstavu, seriál, film a knihu „Identita“, ale je tématem aktuálním a velmi dobře uchopitelným pro učitele všech stupňů školní i mimoškolní výuky. Nabízí široký výběr tvořivých přístupů, témat, prací s materiálem i fantazijních her.  V  projektu ČT www.ceskatelevize.cz/porady/13917580517-identita/ navíc nabízí učitelům možnost seznámení s historií, současností i různými pohledy na grafický design. Lze zde najít též mnoho inspirativního. Hranice designu je tématem, které lze zpracovat s minimalistickou elegancí i autentickou hravostí.

— Simona Svatošová,  pedagožka a výtvarnice