Šumperk 2009

Co má společného Setkání mladých amatérských divadelníků, Národní divadelní dílna, Dílna Šrámkova Písku, S.M.A.D. a Dílna v Šumperku? Věřte nevěře, úplně všechno. Jde stále o jednu a tutéž akci. Jen názvy (existovaly i další) se v průběhu času stále měnily.
V letošním roce probíhal již patnáctý ročník v novodobé, tedy porevoluční historii akce. Asi je dobře, že se dílna vrátila k přídomku „dílna Šrámkova Písku“, který měla již v osmdesátých letech. Snaží se totiž pojmout divadlo a divadelní umění v mnoha aspektech, které často sklouzávají do netradičních autorských či experimentálních postupů. A navíc toto jméno vyřešilo i některé problémy s financováním akce.
Ve dnech 14. – 22. srpna se této akce zúčastnilo na pětsedmdesát mladých lidí z České republiky i Slovenska, aby zde pracovali v tematizovaných dílnách této již tradiční letní akce. Projekt podpořilo Ministerstvo kultury a město Šumperk, řada pořadatelů, odborným garantem bylo jako vždy NIPOS ARTAMA. Účastníci pracovali v pěti samostatných tematizovaných třídách.
V herecké třídě s přídechem dramaturgické a režijní práce, kterou vedl herec, režisér a pedagog Luboš Veselý, se pracovalo na dramatizaci, resp. převodu na scénu novely Franze Kafky Proměna. Třída pojala téma hodně široce, hledala svoje témata v zázemí pražského Němce židovského původu, zkoušela hudební i taneční projev. Ve výsledném minipředstavení využila zajímavé členěné prostředí spojovacích prostor šumperského divadla
Téma revoluce a odpor k oficiální mediálně televizní kultuře se svými frekventanty zpracovával slovenský režisér a dramaturg Ján Šimko. A to na materiálu vycházející z písňových textů, na tvrdé muzice, na ryze autorském divadelním projevu. Účastníci prošli zkratkou moderního herectví, herectví mediálních show a vyzkoušeli si, jak sdělovat téma přes divadelní postupy odcizení, zkratky, klipu.
Jakub Nvota, autor, režisér a autorský herec se v letošním roce zaměřil na kabaret. Ve své třídě se snažil oprostit jeho žánrovou jedinečnost od představ vtloukaných společnosti lacinou televizní zábavou. Frekventanti prošli historií kabaretu i jeho formami, psali jednotlivé skeče a zkoušeli kompozici, ve které by mohly fungovat. Pro závěrečnou prezentaci využili prostor vinárny pod divadlem, který se ukázal jako velmi stylotvorný.
Slovenský režisér a pedagog Patrik Lančarič se se svojí třídou pustil do tématu, které se mezi amatérskými divadelníky vyskytuje jen zřídka a u mladých lidí naprosto výjimečně: do opery. Tedy ne přímo do zpěvu, šlo o dramatizaci a obrazovou vizualizaci textů operních árií. Ale s tím šlo ruku v ruce zázemí – poslech výběru operních árií, jejich spojování s výtvarným uměním, uvažování nad nimi z hlediska divadla i společensko kulturního zázemí, přemýšlení, jak jejich obsah sdělit nejen jejich textem (který bývá často v jazyce ne zcela srozumitelném).
Možnostem lidského těla (nejen) na jevišti se ve své pohybově taneční dílně věnoval tanečník, performer, pedagog a organizátor řady akcí v oboru Jiří Lössl. Účastníci se pohybovali ve světě objevování svých možností a kontaktní improvizace s ohledem na sdělení prožitku.
Pro účastníky byla připravena řada doplňkových akcí. Objevila se tu divadelní představení – jak ze Šrámkova Písku (Theatr ludem Ostrava, Narozeniny), tak i Mladé scény (DS Emanuela Krumpáče Rosice, Sestry), přičemž v tomto představení, jakož i v dalším stejného souboru (Podivný případ pana Olivera) hráli současní či bývalí frekventanti dílny, dále hostující slovenské soubory (Levočská divadelná spoločnosť, Pastier – představení, které bylo na Slovensku v letošním roce oceněné jako Tvorivý čin roka“, a Peter Janků se svými Folkovými reportážemi). V rámci doplňkového programu byl promítnut i zajímavý a velmi humanistický dokument o Ladislavu Chudíkovi, který natočil jeden z lektorů dílny, Patrik Lančarič.
Přestože jednotlivé třídy byly tematicky i způsobem práce rozdílné a zkušenosti účastníků pocházely z nejrůznějších částí spektra, úroveň dílny jako takové byla velice vyrovnaná. To se ukázalo v závěrečném představení, které přineslo pět velice zajímavých sond do práce skupin i lektorů. Přitom požadavkem nebylo hotové představení, ukázky by měly být spíše nabídkou, výzvou, ale i uzavřením určité fáze práce. Přesto však (mini)představeníčka, která byla předvedena, by mohla žít samostatně a na leckteré přehlídce by ostudu určitě neudělala.
Možností, kde hledat inspiraci pro další práci, je pro divadelníky dost. Každá z nich má to svoje. A specifikem Šumperka je hora práce. Přesto, či právě proto se mnozí vracejí.

Tak ať žije Šumperk 2010!
Karel Tomas