Dostupnost kultury se liší napříč regiony ČR

Možná jste si všimli, že jedno město má tři divadla, moderní knihovnu a několik galerií. Jiné, podobně velké, má sotva kino a kulturní dům. To není náhoda. Dostupnost kultury v České republice je výsledkem složitého a decentralizovaného systému financování, historického vývoje, různorodých priorit a regionálních specifik. Analýza a zhodnocení kulturní infrastruktury na datech NIK odhalila zajímavé skutečnosti o tom, jak je v našich podmínkách kulturní infrastruktura (ne)rovnoměrně rozložená a z jakých veřejných zdrojů prostředky plynou. 

Financuje kulturu stát, nebo obec, ve které žijete? 

Možná vás překvapí, že hlavním rozpočtem pro financování kultury v Česku není ten státní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Téměř dvě třetiny všech veřejných prostředků na kulturu pocházejí z rozpočtů obcí a krajů. Územní samosprávné celky jsou největšími garanty a mnohdy i přímo poskytovateli veřejných kulturních služeb. To souvisí s vysokou mírou decentralizace veřejných služeb včetně těch kulturních 

Dlouhodobý podíl výdajů na kulturu ze státního rozpočtu je 37 % (průměrně 10,4 mld. Kč) a 63 % z územních rozpočtů (18,0 mld. Kč). Obce a kraje rozhodují o tom, zda ve vašem městě působí profesionální divadelní soubor, zda podpoří místní festival nebo rozšíří knihovnu o digitalizační centrum. Stát soustředí své výdaje do velkých institucí s celonárodním dopadem jako je kupříkladu Národní divadlo nebo Národní muzeum. Prostřednictvím státních fondů a dotačních programů podporuje kulturní projekty na celém území ČR. 

Stát a samosprávy jednají v zásadě nezávisle, přesto naše data ukázala korelaci, nikoliv však kauzalitu, růstu těchto veřejných výdajů. Jak v čase zvyšuje své výdaje na kulturu stát (tempem 6,3 %), ať už v důsledku inflace, růstu běžných nebo investičních nákladů, většinou podobným tempem rostou i výdaje na kulturu obcí a krajů (6,6 %). Dobrou zprávou je, že celkově výdaje na kulturu v posledních deseti letech rostly. A to dokonce rychleji než inflace (2,2 % po očištění o inflaci). Bezpochyby je růst nákladů částečně způsobený tzv. nákladovou nemocí. Tento ekonomický koncept vysvětluje růst nákladů v odvětvích jako je kultura. Výdaje rostou také díky (nikoliv kvůli) cílené podpoře, rozvoji kulturního sektoru a zvyšování kulturních aktivit. 

Praha (nepřekvapivě) jako kulturní centrum 

Není žádným překvapením, že je Praha kulturním centrem země. Analýza pomocí souhrnných standardizovaných indexů to jen potvrdila. Hlavní město dominuje téměř ve všech ohledech, například v počtu divadel, galerií, muzeí i v jejich návštěvnosti. Tato koncentrace je tak silná, že s jistou mírou nadsázky lze říct, že vytěsňuje kulturní aktivity ze svého okolí. Příkladem je Středočeský kraj, který v relativním přepočtu na obyvatele vychází v oblasti koncentrace kulturní infrastruktury jako podprůměrný. Na růst počtu obyvatel kraje nedokáže rozvoj kulturní infrastruktury pružně reagovat. A za kulturou tak jeho obyvatelé zřejmě dojíždějí do Prahy. Netýká se to jen obyvatel Středočeského kraje. Vzpomeňte sami, ať už jste odkudkoliv, že jste nejednou vyjeli do Prahy za kulturními programy – do divadla, na koncert, na festival nebo do galerie. 

Navzdory skutečnosti, že Praha výrazně dominuje téměř ve všech oblastech kultury, přesto má každý region svá specifika a oblasti, ve kterých vyčnívá. Zatímco Praha je silná v institucích živého umění (dalo by se říct, že Praha je městem divadel), na Moravě hrají významnou roli multifunkční kulturní zařízení jako jsou kulturní domy, které jsou zde nejoblíbenější a nejrozšířenější (průměrný obyvatel Moravy navštíví kulturák zhruba 2,5x ročně, obyvatel Čech 1,5x). Jihomoravský kraj zase těží ze silného kulturního centra v Brně. Plzeňský a Jihočeský kraj dokazují, jak může regionální kultuře pomoci prestižní titul jako je Evropské hlavní město kultury. Naopak specifickým případem je Karlovarský kraj, který sice v přepočtu na obyvatele do kultury investuje nejvíce, ale kvůli své okrajové poloze se potýká s nízkou návštěvností kulturních inititucí. A třeba Kraj Vysočina se profiluje hustou sítí knihoven na úkor finančně náročnějších divadel. Je patrné, že každý region přistupuje ke kultuře rozdílně. 

Obrázek vizualizuje hodnoty tzv. syntetických indexů v regionálním rozlišení, tedy normovaného ukazatele, který souhrnně vyjadřuje relativní dostupnost kulturní infrastruktury, výdaje na kulturu z veřejných rozpočtů a návštěvnost. Čím vyšší je číslo, tím vyšší koncentrace kulturních aktivit na území daného kraje. Kulturním centrem je Praha, v pomyslném středu je Pardubický kraj. 

Olomoucký kraj pod drobnohledem 

Podobný model jako v celé republice můžeme vidět i v menším měřítku v Olomouckém kraji. Zde se opět bez překvapení ukázalo na základě výpočtu syntetického indexu jednoznačným centrem město Olomouc (hodnota indexu 1,3). Jak olomoucký magistrát, tak i krajský úřad sem směřují nejvíce financí a koná se zde nejvíce akcí. To s sebou přináší i svou negativní stránku. Nemalá okresní města jako jsou Prostějov (-0,5) a Přerov (-0,4), která leží blízko, kulturně zaostávají. Naše data pak naznačují, že blízkost kulturního centra v rámci této olomoucké aglomerace kulturní potenciál blízkých měst spíše zeslabuje. 

Naopak se ukázalo, že i v periferních částech kraje mohou existovat silná lokální centra. Města jako Jeseník (0,6), Šumperk (0,4) nebo Šternberk (0,2) jsou důkazem, že populačně menší města mohou tvořit bohatý kulturní život. Právě kultura, pokud se systematicky rozvíjí a podporuje, se pro taková města může stát účinným nástrojem, jak zpomalit dlouhodobý trend úbytku obyvatel nebo přilákat turisty. 

Cesta k rovnoměrnější kulturní mapě 

Analýza ukázala, že v České republice existují výrazné rozdíly v dostupnosti kultury. Co to znamená pro další rozvoj kultury? Není nutné budovat národní divadlo v každém okresním městě. Důležité je strategické plánování a cílená podpora. 

Stát by měl finance, ať už přímo nebo nepřímo, směřovat především do regionů, které jsou kulturně chudší. A tím pomáhat vyrovnávat rozdíly v nerovnoměrnosti v distribuci kulturních služeb. Kraje a obce by zase měly aktivně koncepčně přemýšlet o tom, jak kulturu využít pro svůj rozvoj. A pro všechny v kulturním sektoru platí, že je potřeba důsledně pracovat s daty. Je třeba vědět, kdo jsou naši návštěvníci, co je zajímá a jak efektivně využít každou korunu z veřejných rozpočtů. I k tomu slouží robustní data a analýzy Oddělení statistiky kultury Národního institutu pro kulturu. 

Odvětví kultury je důležité. Je stejně důležité jako další odvětví lidské činnosti. Výdaje na kulturu nejsou pouhými náklady. Jsou to dlouhodobé investice do rozvoje kvality života, vzdělání a v konečném důsledku i do ekonomické prosperity celé země. 

Metodologie 

Předmětem výzkumu je analýza kulturní infrastruktury a jejího financování z veřejných zdrojů. Analýza je provedena na dvou úrovních: celostátní a regionální. Celostátní úroveň zahrnuje srovnání všech 13 samosprávných krajů České republiky a hl. m. Prahy (dle klasifikace CZ-NUTS 3). Regionální úroveň představuje hloubkovou případovou studii Olomouckého kraje (CZ-NUTS 071), jejíž zaměření vychází z cílů stanovených dle Koncepce kultury a kreativity a památkové péče Olomouckého kraje pro období 2022–2029. Sledované časové období pokrývá roky 2014 až 2023. krajské koncepci rozvoje kultury 

Výzkum se soustředí na tzv. aktivní kulturní infrastrukturu, definovanou jako síť institucí a objektů určených k aktivní produkci kulturních statků a služeb. Konkrétně jsou sledovány: divadla, hudební soubory, kina, knihovny, muzea a galerie, kulturní domy, památkové objekty a výstavní síně. 

Primárními zdroji dat jsou Monitor státní pokladny, poskytující údaje o výdajích veřejných rozpočtů dle rozpočtové skladby (vyhláška MF ČR č. 412/2021 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů), a statistické šetření Kult (MK) prováděné Národním institutem pro kulturu (NIK, dříve NIPOS), které dává data o kapacitě, návštěvnosti a produkci kulturních institucí. Doplňkově byla využita data z databází Českého statistického úřadu a Satelitního účtu kultury. 

Olomoucký kraj

Pro hloubkovou analýzu v Olomouckém kraji byl sestaven reprezentativní výběrový soubor měst, u nichž se předpokládá existence kulturní infrastruktury s nadregionálním významem. Postup výběru zahrnoval identifikaci základního souboru, který tvoří 74 obcí s více než 1 500 obyvateli k 31. prosinci 2023. Na základě statistické analýzy populačního rozložení tohoto souboru, které bylo vyhodnoceno jako asymetrické (medián 2 419 obyvatel), byly jako statisticky odlehlé hodnoty identifikovány obce s více než 7 062 obyvateli. Tímto objektivním kritériem bylo vybráno 12 měst: Hranice, Lipník nad Bečvou, Litovel, Mohelnice, Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šternberk, Šumperk, Uničov a Zábřeh. Tento výběrový soubor zahrnuje 48,3 % celkové populace Olomouckého kraje a 68 % populace všech obcí nad 1 500 obyvatel, to zajišťuje jeho vysokou relevanci pro zkoumání možných kulturních center v regionu. 

Metody analýzy dat 

Data byla analyzována pomocí deskriptivních a induktivních statistických metod. Pro zajištění srovnatelnosti ukazatelů s různými jednotkami byla data standardizována pomocí z-skórů, tedy převedena na normované normální rozdělení. Henderi (2021) uvádí, že použití z-skórů představuje vysokou míru přesnosti pro interpretaci dat (95–97 %) v různých aplikacích. 

Pro testování stanovených hypotéz byly použity následující metody induktivní statistiky, prováděné na hladině významnosti 95 % (α = 0,05): Dvouvýběrový t-test byl využit k porovnání průměrů dvou nezávislých skupin, konkrétně k testování srovnatelnosti výdajů státního rozpočtu a rozpočtů ÚSC (Hypotéza 1) a výdajů mezi městy v Olomouckém kraji (Hypotéza 4). Analýza rozptylu (ANOVA), případně její neparametrická alternativa Kruskal-Wallisův test, posloužila k porovnání rozdílů ve výdajích na kulturu mezi 13 kraji ČR (Hypotéza 3). χ² test dobré shody byl aplikován k ověření, zda je rozmístění prvků kulturní infrastruktury na území ČR rovnoměrné (Hypotéza 2). V případě zjištění statisticky významné nerovnoměrnosti byl rozsah rozdílů kvantifikován pomocí variačního koeficientu.  

Pro syntetické zhodnocení, srovnání regionů a identifikaci kulturních center byl sestaven syntetický Z-index. Namyślak (2013) vytvořila obdobný kompozitní index kulturní rozvinutosti polských regionálních měst. Tento kompozitní index, inspirovaný obdobnými metodikami v regionálních studiích, vzniká agregací (průměrem) jednotlivých standardizovaných z-skórů sledovaných ukazatelů (výdaje, počet zařízení, návštěvnost atd.) pro každé hodnocené území. Index tak umožňuje komplexní srovnávací analýzu a jasnou identifikaci regionů s nejvyšší koncentrací kulturních aktivit a zdrojů. 

Autor Ing. Bohuslav Vondruška, DiS. pracoval patnáct let ve veřejné správě, z toho čtyři roky vedl oddělení kultury městského úřadu a aktivně pracoval s rozpočtovým procesem v oblasti kultury. Nyní je analytikem a vedoucím Oddělení statistiky kultury NIK. Je rovněž zastupitelem dvou a půl tisícové obce.