Ohlédnutí za letním seminářem 2019

„Nadechni se, naznač tempo…“ Ohlédnutí za Letním seminářem Klubu sbormistrů 2019

„Je tam příliš mnoho pohybu, zbytečného pohybu… Soustřeď se raději na gesta rukou, to pohupování jen všechny rozptyluje, pěkně se k tomu postav, abys měla stabilitu… tak, ano, a jedem… ne ne ne, stop, nadechni se s nimi, naznač tempo, ať přesně vědí, kdy tedy začít zpívat… tak, daleko lepší!“ V prostorné, prosluněné učebně Spolkového domu Kutná Hora v samém srdci historického centra diriguje mladá žena více než padesátičlenný sbor pod laskavým, ale přísným dohledem lektora – předního českého sbormistra Jaroslava Brycha. Po zhruba dvaceti minutách nácviku se žena vrátí do zpěváckých řad a její místo v čele sboru zaujme další z přítomných, který doposud pilně zpíval v tenorové sekci. I jej Brych bedlivě pozoruje, místy zastavuje, upozorňuje na nedostatky a předvádí, jak se postarat o nápravu.

Sbor, který sleduji, není tvořen zpěváky, ale pětapadesáti sbormistry – účastníky týdenního Letního semináře Klubu sbormistrů, který letos již potřiadvacáté pořádá NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu). Cílem této příspěvkové organizace Ministerstva kultury je poskytovat podporu neprofesionálním uměleckým aktivitám – jako právě amatérským sborům. Sbormistři a sbormistryně, kteří se před mýma očima procvičují a zdokonalují v dirigentské technice, pocházejí z nejrůznějších koutů republiky a ve svých domovech vedou sbory tvořené dětskými i dospělými zpěváky, pro které je sbor koníčkem. Některé z těchto sborů působí na základních uměleckých školách, další na běžných „základkách“ a gymnáziích, jiné při farnostech a obcích. Mnohé z přítomných spojuje skutečnost, že je jejich životní osudy zavály do sbormistrovské role, aniž by měli právě tento obor vystudovaný. Míra jejich odborné průpravy se liší; stejná zůstává naopak vůle dál na sobě pracovat a odvádět i v rámci amatérského sektoru co nejlepší výkony. Řady účastníků doplňuje i několik studentů sbormistrovství, kteří si přejí rozšířit si znalosti nabyté na fakultách.

Během týdenního soustředění účastnice a účastníky čeká velmi intenzívní program trvající od brzkého rána do večerních hodin. Typický den začíná takzvaným „rozezpíváním“ pod vedením polské mezzosopranistky Moniky Kolasy Hladíkové. Ta s přítomnými provádí i sérii cviků na základě tai-chi, jejichž cílem je dosáhnout správného držení těla, které umožňuje spodní dýchání, nezatěžuje páteř a příznivě působí na výkon jak sbormistra, tak jemu svěřených zpěváků. Následují hodiny dirigování a metodiky. Hlavním lektorem je letos Jaroslav Brych, v současnosti sbormistr Kühnova smíšeného sboru či Foerstrova komorního pěveckého sdružení. Na svých hodinách asistuje účastníkům dirigujícím své kolegyně a kolegy a dle situace a potřeby se věnuje různým aspektům sbormistrovské role – schopnosti přesně ukázat, vystavět hudební frázi a dosáhnout kýženého výrazu. Kromě okamžitého efektu, jaký mají i ty nejstručnější připomínky na výsledný zvuk celého sboru, mě, musím přiznat, fascinuje i překvapivě uvolněná a přátelská atmosféra na hodinách. Řídit sbor tvořený ze samých kolegů – v mnoha případech i konkurentů – sbormistrů, je jistě úkol, který dokáže znervóznit. Přítomní však jako by se snažili tento úkol dirigujícímu co nejvíce usnadnit a zpříjemnit – na všechna gesta reagují co nejsvědomitěji a pokroky vždy odměňují povzbudivými gesty či potleskem.

Podobný klid a radost z tvůrčí práce prostupuje i hodiny metodiky, které letos vedou Lukáš Holec a Josef Surovík. Holec, sbormistr veleúspěšných českokrumlovských Medvíďat se dělí o své zkušenosti s prací s dětmi včetně tipů, jak si udržet jejich pozornost, zklidni je či motivovat k co nejlepšímu výkonu. Vedoucí zlínského Cantica laetitia Josef Surovík se pak věnuje metodice mládežnických a dospělých sborů. „Všichni jsou tu velice vnímaví,“ chválí účastníky. „Rád bych jim předal něco ze své práce, především co se týče deklamace a celkové muzikálnosti…“ Účastníci dále absolvují individuální lekce s lektory a mají možnost se zúčastnit přednášek a workshopů na nejrůznější témata – jak podat žádost o grant, jak pracovat s notačními programy, jaké existují zahraniční soutěže sborového zpěvu, proč se jich zúčastnit a co obnáší příprava a tak dále.

Týdenní kurz byl zakončen v sobotu 20. července koncertem v kutnohorské Kapli Božího Těla. Zaznělo na něm celkem dvaadvacet drobných skladeb, na kterých se vystřídá celkem sedmnáct sbormistrů z řad nejlepších či nejodvážnějších účastníků. Repertoár zahrnuje skladby od renesance po 21. století i úpravy lidových písní – každý diriguje to, co mu nejlépe sedí. Někteří z těch, kteří nakonec pouze zpívají, přemítají o tom, že během příštího ročníku už by si mohli na dirigování na koncertě troufnout…

Co se onoho příštího ročníku týče, je pravděpodobné, že se na něm značná část letošních účastníků sejde znovu; někteří se kurzu pravidelně účastní i třeba dvacet let. Lektoři se pravidelně střídají, díky čemuž se účastníci mohou seznámit s prací širokého spektra předních českých sbormistrů a od každého si pro svou vlastní praxi odnést něco jiného. Kurz tak poskytuje cenné zázemí pro lidi, kterým v mnoha případech sbormistrovství spadlo do klína spíše hříčkou osudu – například sbor „podědili“ po starším kolegovi – či je k němu, někdy i až v pokročilejším věku, postupně přivedla předchozí hudební či pedagogická praxe. Je třeba si uvědomit, že záslužná činnost, kterou široké množství dětských i dospělých amatérských sborů v regionech odvádí, je často výsledkem nadšení konkrétního jedince, který se svému úkolu – sbormistrovství – učí často sám, metodou pokus-omyl a takzvaně za pochodu. Myslím, že organizačnímu týmu NIPOS patří velký dík za to, že všem těmto motivovaným a zapáleným muzikantům dávají pravidelně šanci dál na sobě a svých sbormistrovských dovednostech pracovat, seznamovat je se zahraničními trendy a nadále tak českou amatérskou sborovou scénu rozvíjet a kultivovat.

Autorkou článku je Mgr. Barbora Vacková

Pomozte nám zlepšit náš web povolením cookies.